Vedení týmu v ledním hokeji (koučování)

23. ledna 2023

Vedení týmu v ledním hokeji má mnoho společných rysů, ale také specifik odlišujících vedení týmu ledního hokeje od běžného manažerského prostředí ve firmách. V prostředí ledního hokeje je tedy vedení týmu během utkání označováno za koučování, tudíž hlavní trenér je vnímán jako kouč. Na koučování v ledním hokeji bude v tomto článku nahlíženo očima kouče ledního hokeje.

Vedení týmu a specifika v ledním hokeji

Před tím, než se začneme zabývat vedením týmu v ledním hokeji, je si potřeba uvědomit jak autoři definují tým a jeho znaky. Dále je vhodné připomenout, jaké jsou rozdíly mezi týmem a skupinou a jaké jsou principy vedení týmu a následně jeho specifika v ledním hokeji.

Definic týmu existuje mnoho. Podle Šmída (2008) je definice týmu následující: „Tým je skupina lidí, kteří společně usilují o dosažení společného cíle“ (Šmída, 2007, pp 201).

Meier ve své publikaci charakterizuje znaky týmu, mezi které patří spolupráce, při které mají všichni stejná práva a povinnosti. Tým obsahuje různé osobnosti s rozdílnými zkušenostmi a vědomostmi přispívající k optimalizaci výsledků. Tým si organizuje práci sám. Týmová práce vytváří synergie a energie pramenící ze spolupráce, díky čemuž je prokazatelně dosahováno lepších výsledků s tím, že se zlepšuje spokojenost i motivace jednotlivých členů týmu (Meier, 2009, pp 7).

Podle Krügera (2004) spočívá rozdíl mezi týmem a skupinou v zájmech členů, cílech, prioritách i organizaci. V úspěšném týmu všichni táhnou za jeden provaz, naproti tomu ve skupině většina upřednostňuje vlastní zájmy. Cíle mají členové týmu všichni totožný, nicméně ve skupině jednotliví členové sledují různé cíle. Nejvyšší prioritou u týmu je příslušnost k němu, ve skupině jsou však cíle podřízeny osobním zájmům členů. Tým má také na rozdíl od skupiny jasnou pevnou a závaznou organizaci (Krüger, 2004, pp 14).

Daigeler (2008) tvrdí, že pro vedení týmu je nutná schopnost vedoucího směřovat svou pozornost na pracovníky, přičemž ješitnost či přehnaná snaha kontrolovat brání jeho úspěšnému vedení. Dobrý vedoucí je kouč, jehož úkolem je podpora pracovníků i sociálních procesů v týmu s tím, že jeho členům je důležité poskytnout určitý prostor a také jim přenechat zodpovědnost. Úkoly při vedení týmu spočívají ve formulování společných cílů, koordinování členů týmu, domlouvání pracovní struktury a procesů, kritická podpora členů týmu, urovnávání konfliktů, reprezentování týmu navenek, shromažďování nedořešených otázek, oceňování výsledku atd. (Daigeler, 2008, pp 85 – 86).

Vedení týmu v ledním hokeji má svá specifika. Výrazem trénování se v praxi ledního hokeje označuje vedení tréninkového procesu, na kterém může participovat řada specialistů (asistenti, trenéři dovedností, trenéři brankářů, kondiční trenéři apod.). Koučováním se označuje vedení týmu v utkání. Pro hlavního trenéra se používá označení kouč.

Činnost kouče (hlavního trenéra) má oproti manažerskému prostředí svá specifika, přičemž velmi důležitá je součinnost celého realizačního týmu. Řada činností a kompetencí kouče je v různých klubech odlišná, jelikož závisí na početnosti a složení realizačního týmu. Záleží rovněž na osobnosti kouče, jeho egu a schopnosti či ochotě delegovat kompetence na své kolegy. Činnost kouče je během hokejové sezóny velmi rozmanitá. Nejdůležitějšími činnostmi kouče je vedení tréninkového procesu a utkání. Kouč se může dostat i do situací, kdy například přebírá tým v průběhu sezóny. Kouč rovněž se může během sezony dostat do situace, kdy musí řešit výsledkovou či herní krize týmu a umět z ní tým úspěšně vyvést.

Tým je skupina lidí usilujících o dosažení společného cíle. Mezi znaky týmu patří spolupráce, při níž všichni mají stejná práva a povinnosti. Tým je složen z osobností s rozdílnými zkušenostmi a vědomostmi, které přispívají k optimalizaci výsledků. Pro vedení týmu je nutná schopnost vedoucího směřovat svou pozornost na pracovníky, nicméně přehnaná snaha kontrolovat brání úspěšnému vedení. Dobrý vedoucí je kouč, jehož úkolem je podpora pracovníků a sociálních procesů v týmu, včetně poskytnutí určitého prostoru a přenechání zodpovědnosti. Vedení týmu v ledním hokeji má svá specifika a odlišnosti. Trénováním rozumíme vedení tréninkového procesu, koučováním označujeme vedení týmu v utkání. Hlavního trenéra v utkání nazýváme koučem.

Vedení tréninkového procesu

Tréninkový proces je složen z kondiční přípravy mimo led, taktické přípravy, tréninkové jednotky na ledě, rozvoje individuálních dovedností, mentální přípravy i kompenzace. Podle potřeby jsou zařazovány týmové meetingy či pohovory s hráči. Kondice v přípravě mimo led zpravidla spadá do kompetencí kondičního trenéra. Tréninkovou jednotku na ledě podle zaměření vede kouč (hlavní trenér) nebo jeho asistenti. Rovněž může nastat situace, kdy si kouč s asistenty rozdělí úkoly během tréninkové jednotky a každý z nich vede určitou část tréninku. Rozvoj individuálních dovedností na ledě zpravidla obsáhne trenér dovedností. Rozvoj brankářů bývá v kompetenci trenéra brankářů.

Příprava na tréninkovou jednotku na ledě zahrnuje tréninkový plán, který zpravidla mají hráči před tréninkem k dispozici. Kouč hráčům vysvětlí klíčové body tréninku, případně nová cvičení ještě před nástupem na led, což pomůže zajistit plynulost tréninku.

Tréninková jednotka na ledě se rovněž odvíjí od fáze sezony a tréninkového cyklu. V předzávodním období je trénink více zaměřen na specifickou kondici, individuální dovednosti. Před začátkem soutěžního období kouč směřuje tréninky k ladění sportovní formy, organizaci hry v útočné a obranné fázi, rovněž se zaměřuje na činnost speciálních týmů (přesilové hry a oslabení). Během sezony vychází obsah tréninkové jednotky z analýzy utkání. Obsahem tréninku jsou činnosti týmu, které chce kouč zlepšit do dalšího utkání. V předzápasových tréninkových jednotkách se kouč zaměřuje na hru speciálních formací v přesilových hrách a oslabeních, přičemž řada nácviků se odvíjí od přípravy na konkrétního soupeře. Složení jednotlivých formací na tréninku je zpravidla se záměrem k nejbližšímu utkání. Pro dobré mentální nastavení hráčů a jejich disciplíny kouč vyžaduje dodržování přesného začátku tréninku. Na začátku tréninku proběhne krátký společný sraz se sdělením cílů tréninku a pozitivní motivace do práce. Stejně tak na závěr tréninku kouč společně se svými asistenty tréninkovou jednotku vyhodnotí.

Kondiční přípravu mimo led zpravidla svěřuje kouč do kompetence kondičního trenéra. Kondiční trenér však musí s koučem úzce komunikovat a reagovat na část sezóny, zatížení na ledě i program utkání týmu. Náplní kondičního trenéra je rozvoj pohybových schopností. Kondiční přípravy se nemusí pokaždé účastnit celý tým najednou, jelikož příprava může probíhat ve skupinách či na bázi individuálních potřeb jednotlivých hráčů.

K rozvoji individuálních dovedností na ledě v moderním hokeji deleguje kouč na trenéra dovedností. Ke speciálnímu rozvoji individuálních dovedností nedochází pouze v rámci týmového tréninku, ale především na speciálních dovednostních trénincích. Takového tréninku se často účastní pouze část týmu, například obránci nebo útočníci.

Trénink brankářů je v kompetenci trenéra brankářů, který se jim věnuje v týmovém tréninku i nad jeho rámec. Brankářům se trenér věnuje z pohledu rozvoje specifické techniky chytání a během týmového tréninku i utkání vytváří brankářům určitou podporou. Trenér brankářů rovněž do jisté míry brankářům zabezpečuje specifickou přípravu mimo led.

Tréninkový proces je složen z mimo ledové přípravy, taktické přípravy, tréninkových jednotek na ledě, rozvoje individuálních dovedností, mentální přípravy či kompenzace. Příprava na tréninkovou jednotku na ledě zahrnuje tréninkový plán a vysvětlení klíčových bodů tréninku hráčům. Tréninková jednotka na ledě je odvislá od fáze sezony a tréninkového cyklu. V předzávodním období je tréninkový proces zaměřen více kondičně, během soutěžního období jeho obsah vychází z analýzy utkání a aktuální potřeby týmu. Kondiční příprava je zpravidla záležitostí kondičního trenéra a rozvoj individuálních dovedností bývá v kompetenci trenéra dovedností. Trénink brankářů vyžaduje zapojení trenéra brankářů na každodenní bázi.

Vedení přípravy na utkání

Příprava na utkání začíná analýzou posledního utkání. K analýze kouč využívá ve spolupráci s video koučem sestřih videozáznamu z utkání, podrobné statistiky z utkání i názory asistentů. V analýze kouč hodnotí výkon týmu jako celku v jednotlivých fázích hry, ale také výkon konkrétních hráčů v rámci svých postů a rolí i dodržování herního plánu. Základem herního projevu týmu je dodržování herního systému, který hráči dostávají zpracovaný pomocí grafického znázornění principů hry s popisky a videoukázkou (tzv. „playbook“).

Specifika herního systému týmu jsou přizpůsobována soupeři a tvoří taktický plán na utkání. Protože zápasy ve značné míře rozhodují speciální týmy, je pozornost hodně zaměřena na přesilové hry a oslabení soupeře. V základní části se se kouč zpravidla více zaměřuje na hru svého týmu než na soupeře, jelikož utkání s různými soupeři jsou rychle za sebou. V play off je příprava na soupeře detailnější, jelikož se jedná o sérii utkání se stejným soupeřem a výsledek této série znamená postup do dalších bojů nebo konec sezony.

Pro rozbor hry soupeře je klíčovým videozáznam z posledních utkání soupeře. Další důležité informace o soupeři dokreslují statistiky. Rozbor hry soupeře má zpravidla ve své kompetenci specialista (video trenér), který předává informace kouči. Na základě video rozboru je možné odhalit základní principy systému hry soupeře, připravit se na speciální týmy soupeře a odhalit přednosti i slabé stránky jednotlivých hráčů.

Při přípravě taktického plánu se kouč zaměřuje v první řadě na organizaci hry svého týmu, jelikož výkon soupeře nemůže ovlivnit. Nejdůležitějším úkolem kouče je připravit svůj tým na zápas co nejlépe. Taktický plán je sestaven na základě rozboru hry soupeře. Jedná se o plán na utkání s konkrétním soupeřem, který by měl při úspěšné realizaci dovést tým k úspěchu. Kouč by při přípravě na zápas měl mít rovněž připravený záložní plán v případě, že by původní záměr v utkání nefungoval a bylo by potřeba provést určité změny. Sestava na utkání je v kompetenci kouče, který ji může konzultovat se svými asistenty. O startujícím brankáři taktéž rozhoduje kouč, který ovšem zpravidla dostává doporučení od trenéra brankářů.

Příprava na utkání vychází z posledního utkání, které je důkladně analyzováno. V rámci analýzy kouč hodnotí výkon týmu jako celku i jednotlivých hráčů, a také dodržování herního plánu. Základem je dodržování nastaveného systému hry týmu. Principy systému hry jsou přizpůsobovány soupeři a je tvořen taktický plán na utkání. Při rozboru hry soupeře se využívá videozáznam posledních soupeřových zápasů. Při přípravě taktického plánu se kouč především zaměřuje na organizaci hry svého týmu, jelikož právě výkon svého týmu může ovlivnit.

Vedení týmu během utkání (koučování)

Vedení týmu během utkání nazýváme koučování, která má svá specifika a odlišnosti od manažerského koučování. Koučování během utkání je jedním z klíčových faktorů úspěšnosti kouče a celého týmu. Každý zápas je vrcholem přípravy celého týmu za konkrétní období. Výkonnost týmu je vizitkou kouče.

Vedení týmu v utkání se vyvíjí v posledních letech velmi progresivním způsobem. Aktivnější „koučink“ v utkáních do Evropy dorazil ze zámoří, kde vývoj udává kanadsko-americká NHL. Aktivita spočívá především ve vytěžování nejlepších hráčů v týmu, nasazování speciálních formací (přesilové hry, oslabení atd.), využívání specialistů na různé herní situace a také reakce na vývoj utkání. Důležité jsou znalosti, zkušenosti a cit kouče pro optimální rozhodování v konkrétních situacích (ceskyhokej.cz, 2022).

Vedení realizačního týmu je jedna z důležitých činností kouče v průběhu utkání. Realizační tým kouče na střídačce během utkání zpravidla tvoří 1-2 asistenti, video trenér, trenér brankářů, vedoucí týmu, tzv. 1-2 kustodi, lékař. Kouč během utkání rozděluje úkoly mezi své asistenty tak, aby byl koučink týmu zkoordinován a každý měl zodpovědnost za určitou oblast. Kouč se zaměřuje zejména na sledování hry, připravování jednotlivých tahů během zápasu, čímž má je omezena jeho možnost komunikace s hráči během hry. Kouč má zpravidla na starosti střídání útočníků, jeden z asistentů obránce, ale nejedná se o dogma. Role druhého asistenta může být více flexibilní, přičemž jeho roli může být sledování hry soupeře a předávání informací kouči, které mu mohou pomoci při jeho rozhodování. Někdy tento úkol plní asistent kvůli většímu přehledu na tribuně a se střídačkou je propojený elektronicky. Na střídačce je rovněž video trenér, který může předat kouči informace a zároveň upozornit na možnost trenérské výzvy při sporné situaci.

Koučování týmu během utkání je ovlivněno složením týmu. V českých soutěžích má kouč k dispozici do utkání dle pravidel maximálně 19 hráčů a 2 brankáře, v mezinárodním hokeji je umožněn počet 20 hráčů a 2 brankáři, naproti tomu v NHL pouze 18 hráčů a 2 brankáři. V českém prostředí při 19 hráčích do pole kouč zpravidla využívá 12 útočníků a 7 obránců nebo variantu 13 útočníků a 6 obránců. Mezinárodní hokej umožňuje hrát na čtyři kompletní pětky s tím, že je na kouči jaký model zvolí. V NHL je zaveden tradiční model 12 útočníků a 6 obránců.

Jedním z klíčových kompetencí kouče při utkání je střídání hráčů. Udržení krátké délky střídání a vysoké intenzity je základním prvkem moderního hokeje, díky kterému lze držet vysoké tempo utkání i rychlost hry. V moderním hokeji se pohybuje délka střídání okolo 40 – 50 s. Záleží však na charakteru střídání. V přesilové hře může být střídání i delší v případě soustavného tlaku. Naopak v oslabení je snaha o ještě kratší střídání, pokud je to umožněno vývojem hry a lze „bezpečně“ vystřídat. Střídání může být taktickým prvkem kouče, kterým se dá změnit rytmus hry a významným způsobem ovlivnit utkání. Během utkání může kouč reagovat na vývoj složením jednotlivých formací, klást důraz na kratší délku střídání, stáhnout hru na v určité fázi zápasu (například na tři formace). Další možností je změna rytmu hry s cílem vyššího vytížení klíčových hráčů s tím, že se těmto hráčům nebo elitní formaci poskytne více střídání. První formace může dostat v rotaci střídání jedno navíc (například 1-2-3-1-4) nebo může být některé formace na úkor té elitní vynechána (například 1-2-3-1-2-4). Pokud má soupeř dominantního hráče, je na zvážení kouče, jestli bude klíčovému hráči soupeře věnována speciální pozornost. Kouč dále reaguje na vývoj utkání a při střídání chce cílenými kroky buď zlepšit hru útočnou, jinými rozhodnutími pak zkvalitnit hru obranou. Důležité je, aby rozhodnutí byla účelná a efektivní, nikoliv kontraproduktivní.

Další možností při koučování je cílené nasazování formací proti formacím soupeře. Cílem je nasazovat proti nejlepším ofenzivním hráčům soupeře své nejlepší defenzivní hráče a proti nejhorší defenzivní formaci soupeře nasazovat svou nejlepší ofenzivní formaci. Z hlediska obrany je nejdůležitější, aby proti nejproduktivnějším hráčům soupeře kouč nasazoval svůj nejlepší defenzivní útok nebo obrannou dvojici. Nasazování formací proti sobě se nemusí pokaždé podařit a tím pádem nemusí přinášet výhody. Příliš mnoho změn může znamenat ztrátu plynulosti ve hře, zmatky v týmu, negativní dopad na rytmus hry některých hráčů a také může dojít k tomu, že střídající hráčů může chybět pár vteřin na ledě. Rovněž se může stát, že plán nasazování je totožný s plánem soupeře (ceskyhokej.cz, 2022).

Důležitou schopností kouče je umět reagovat na změny soupeře. Pokud tým hraje dobře a soupeř nepřichází s žádnou změnou, není kouč nucen reagovat. Změna na straně soupeře může přijít nejčastěji na začátku třetiny, po vhazování v útočném pásmu soupeře, po skončení přesilovky soupeře nebo i po oddechovém čase. Kouč následně vyhodnotí, jestli bude na změnu reagovat nebo nechá hru plynout. Ukvapené reagování, ale také nezareagování či pozdní reakce kouče na změnu soupeře může situaci zhoršit a tým může dokonce utkání ztratit. Vhodný zásah kouče do utkání a jeho reagování na změny vyžadují cit pro hru a zkušenost kouče (ceskyhokej.cz, 2022).

Kouč a realizační tým se snaží v utkání být vždy mít o jeden tah před soupeřem napřed a mít dobře analyzovánu střídačku soupeře. Snahou je predikovat další krok soupeře a jeho střídání, což lze vyčíst z tendence soupeřova kouče opakovat některé kroky, které lze vysledovat z přechozích utkání. Někteří koučové téměř pravidelně vytěžují všechny formace stejně, jiní výrazně vytěžují své nejlepší hráče. Z tohoto důvodu je důležité, aby jeden z asistentů sledoval u soupeře vytížení hráčů na ledě („ice time“) nebo sledoval soupeřovu střídačku, kdo se právě chystá na led (ceskyhokej.cz, 2022).

Pro přesilovou hru kouč skládá nejčastěji dvě speciální pětice hráčů ve složení tři útočníci a dva obránci nebo čtyři útočníky s jedním obráncem. Hra v přesilové hře je komplexnější, tudíž jsou kladeny nároky na větší univerzálnost hráčů a rozdíly mezi jednotlivými posty se smazávají. Do přesilové hry kouč vybírá kreativní hráče s dobrým čtením hry, citem pro přihrávku a schopností výborného zakončení. Důležitý je také výběr konstruktivního obránce s dobrým pohybem po modré čáře a také silného i odvážného útočníka do prostoru na brankovišti s úkolem clonění, tečování a dorážení. Současný trende přesilových her 5-4 je jedním hráčem na modré čáře v rozestavení 1-3-1 je pro bránícího soupeře nebezpečnější, ale zároveň z defenzivního pohledu zranitelnější. Mnoho hráčů, které kouč využívá na přesilové hry, dostává jeho důvěru i v oslabení, což mu umožňuje mít na ledě více své nejlepší hráče a využít tím jejich potenciál (ceskyhokej.cz, 2022).

Při vedení týmu v utkání je důležité, aby jednotliví hráči akceptovali svou roli v týmu a také systém hry, což je důležité zvážit už při skládání týmu. Důležité je, aby byla pochopena koncepce a strategie těmi nejlepšími hráči, aby dokázali podřídit svůj výkon ve prospěch týmu.

V neposlední řadě lze zmínit pohled toho nejpovolanějšího, nejúspěšnějšího kouče historie NHL Scottyho Bowmana, který uplatňoval svých „pět zlatých pravidel“ (ceskyhokej.cz, 2022):

Vedení týmu koučem během utkání nazýváme koučováním. Důležitou součástí je rovněž vedení realizačního týmu v průběhu utkání, který tvoří asistenti, video trenér, trenér brankářů, kustodi a lékař. Koučování v utkání ovlivňuje složení týmu, přičemž kouč vychází z toho kolik má k dispozici obránců a útočníků. Jednou z klíčových kompetencí kouče v utkání je střídání hráčů, přičemž krátké intervaly délky střídání a udržení vysoké intenzity při střídání je základním prvkem moderního hokeje. Důležitou dovedností kouče při koučování je také umět cíleně nasazovat své formace proti formacím soupeře a také umět reagovat na změny soupeře. Kouč během vedení utkání se snaží být vždy o jeden tah napřed, tudíž musí mít dobře analyzovanou střídačku soupeře. Velkou zbraní kouče během utkání mohou být přesilové hry a oslabení.

Shrnutí

Tým usiluje o dosažení společného cíle a je složen z osobností s rozdílnými zkušenostmi a vědomostmi přispívající k optimalizaci výsledků. Vedení týmu v ledním hokeji má své odlišnosti, přičemž vedením týmu v tréninku je nazýváno trénováním a vedení týmu v utkání koučováním. Hlavní trenér je při utkání koučem. Tréninkový proces týmu v ledním hokeji se skládá kondiční přípravy, tréninku na ledě, rozvoje dovedností, taktické a mentální přípravy i kompenzace. Příprava na utkání vychází z analýzy posledního utkání, ze které se hodnotí výkon celého týmu i jednotlivých hráčů. Při vedení týmu koučem v utkání, které nazýváme koučováním, je nedílnou součástí také vedení a koordinace realizačního týmu. Koučování je ovlivněno složením týmu, konkrétně počtem obránců a útočníků, kteří jsou k dispozici na utkání. Klíčové kompetence kouče během koučování utkání spočívají ve střídání hráčů, nasazování formací proti formacím soupeře, umění reagovat na změny soupeře, analyzovat střídačku soupeře či využít potenciálu speciálních formací v přesilových hrách i oslabeních.

Bibliografie

Daigeler, T. (2008). Vedení lidí v kostce: Techniky vedoucí k úspěchu. Grada.

Krüger, W. (2004). Vedení týmů: Jak sestavit, organizovat a povzbuzovat pracovní tým. Grada.

Meier, R. (2009). Úspěšná práce s týmem: 25 pravidel pro vedoucí týmu a členy týmu. Grada.

Šmída, F. (2007). Zavádění a rozvoj procesního řízení ve firmě. Grada.



Napište hledaný výraz a potvrďte

Zrušte hledání
vyhledat